Vítejte ve dračím světě

Bílý plášť? Ne šedý ošoupaný hadr. Co byste asi čekali od zatuchlých zavřených vědců, co generaci po těch druhých seděli tam v kruhu, založené ruce na monitoru a hleděli na poslední záznam cvoka a Nerianny.

"Já vám říkal, že zničí další kameru a nenajdou nás. Já.."

"Mlč sakra to je teď úplně jedno!"

A třetí z pěti: "A co asi chcete dělat? Návnada nešla, kamery nešly, nechat je snad k nám propadnout paka?"

Jeden se zadrhl."No jo ty vole ty si génius..." Vstal a letěl k panelu "Necháme je sem propadnout, ne..?!"

Pche, jsou to ještě děti vám říkám já, ale vrátíme se k našim...

Po té hádce Cvok kráčel planinou, měl zúžené oči naštvaností, tlapami tlačil na zem tak, že jeho drápy odhazovaly trsy trávy. Malé stromky svým tělem polámal. Blbec, neumí se ovládat a svým dlouhým ocasem málem smetl nízko letícího ptáka .

"Co si s sní mám počít? Kéž bych k ní našel nějakou cestu..."

Šlápnutí na rovinu posázenou malými klásky mu bylo osudné.

"Vroooááááá" Bum. Pár minut, hodina...Probral se hleděl. Tma. Divné? "Chrmmmm" napnul svaly a napřímil se. Dá se tu vstát. Roztáhl křídla "I tak?" nechápal. Udělal nepatrný krok...v pohodě. Další kroky poklusem, co drak dovede.

*Stůůůj nabiješ si čumák draku!* ozvalo se ze všech stran

*počkej chvíli nahodíme elektriku.*

Chudák Cvok,jeho srdce tlouklo.

"Ne znovu nééé, já už nechcii…ROAAAAAW!!"

.....

Měla toho plné zuby, ale noc strávená na skále s výhledem na moře, ovívané raním vánkem ji udělala dobře.

"Pchmmmmm cvok, blbec" ostatní bych vycenzurovala, ale nic sprostějšího dračice neřekla. Pokračovala dál slézáním ze spacího místa. Víte, tento ostrov oplývá jak velkými záhadami, tak tím, že cokoliv a jakkoliv se může přemístit či změnit, a to se jí taky stalo osudným. Stačilo došlápnout na kamenný hrbol. Jeden okamžik jejího kukuče do rovna

"Roáááááwwww" ty zvuky padající několikatunového předmětu si dokážete přestavit, že? Chudák Neríí, kam asi dopadla?:D

...

Před tím než se Nerianna propadla:

"Ták a takhle to draku bylo. Já vím, že mi rozumíš, ale my tobě ne…"

"Myslím, že to ví."

"Hele ty taky výš prdlajs."

"Ale notak kluci nehádejte se."

Chvíle ticha, jo pracovníci. Dík a kluci jak jinak…

"Tákže milý draku" pravila ženská "dokážeš to přetlumočit své kamarádce dračici a vše jí vysvětlit?"

Cvok vše pochopil a přikývl s mručením a úsměvem.

"To jsme rádi ..tákže dostaneš ji zpátky do jejího domova?"

Chudák Cvok zas přikývl. Kdyby mu rozuměli projevil by námitky a tak a tak jen přikyvoval a rozuměl....

Po zvuku dopadnutí Nerianny sebou šedopláští lidé trhli, když to zaslechli.

"Někdo sahal na ty páčky?"

Jen tiché mručení nevinnosti.

"Ták kdo tedy nebo co spadlo do díry číslo 223?"

Nechápavé a tápavé kukuče -i dračí. Došlo jim to. Za dupotu a doprovodu dupotu draka se tato výprava odebrala do díry 223.

"Snad si nic nezlomila" mumlal si v duchu Cvok. Cítil ji nejen pachově, ale i vědomě. Jó draci, ti jsou magií nabytí, ale zde v tomto příběhu jen někteří,pfe.

Nu, ale když došli na místo, Nerianna zlostně a nazlobeně vrčela nadávky- pro lidi nepochopitelné zvuky. Zmítala se vzáchytné síti zamotaná a ta síť prostě praskla. No Cvok se svoji řečí se ji snažil uklidnit, ale zkuste si uklidnit rozběsněnou dračici. I pro ty lidi to je složité.

Po hodině zalehnutí dračice- ano cvok na ni lehnul. A jak jinak ji měl asi uklidnit a jak jí vše vysvětlit?

"Cvoku ty blbe, grrrr, slez ze mě sežeru je." Cvok nebyl žádné peříčko.

" A právě že ne, chomáči chlupů… Dokud ti to vše nevysvětlím a nepřevyprávím, proč tu jsi a jak ses sem dostala, aniž by tihle mladí nástupci tehdejších vědců vtom byli nějak zapleteni"

"Cvoku myslím to vážně, že tě sežeru zaživa"

"Dobrá, ale až ti to povím" nadechl se a spustil: "Kdysi tady nebyl ostrov, ale jen velké korály"

"To mě nezajímá" zavrčela Nerianna a škubla sebou, ale cvok byl těžký a pokračoval:

"Oni na základě korálů vytvořili tento ostrov nějací vědci. Nejdřív tu vysadili ta zvířata, co mohla žít poblíž moře. Odtud vznikly některé nějaké dokumenty pod něco s názvem Televize ….něco na co koukají lidi…později, ale vědci neměli dost a zabývali se tím, zda existují jiné světy, jiné cosi jako dimenze a portály mezi astrálními světy. Po dlouhé době něco takového díky něčemu vynalezli. Prý se portálem dostali do nějakého světa, odkud prý pocházíš. Měli čas jen na jeden zásah pro jedno zvíře či tvora a zrovna jsi jim tam prý proletěla nad hlavou ty...Víc ti nepovím, ale ukáže ti to nějaká věc- kamera- když svolíš, ale i tak na tobě budu radši ležet"

Nerianna obrátila hlavu k vědcům ti před ni na úrovni jejich očí postavili kameru a pustili na miniaturní obrazovce…na ní spatřila jak ji nějaká kovová lana (pro nás ocelové lano) podivné barvy zachytila z výstřelu něčeho kolem tlap a strhla k zemi jako kus papíru

"To jsou ocelová lana, od nich máš na jedné z tlap stále jizvu pod svou srstí."

Viděla tam jak ji cosi praštilo do hlavy a viděla jak cosi ji píchli do měkkého čumáku

"Nikde jinde" pravil vědec "jsi prý neměla bodnutelné místo, avšak ta oblbovačka vyprchá až zítra. Přesně jsi tady rok a půl. Vím, že mi rozumíš a musíš mě nesnášet. Tak to bylo, zdejší vědci však odešli a zapomněli, že tě tu mají. Byla si volná, divoká a zapomněla jsi na ně i na to kde jsi a žiješ, ale neboj zítra ti vše naskočí malá a my s vědci co tu zůstali, budeme moci tajně na plachetnici odplout domů."

Neriana se už nadechovala a Cvok: "Oni ti nebudou rozumět, ale vědí, že my jim ano. Jen přikývni."

Souhlasné jich přikývnutí, Cvok slezl z Nerianny- ona se protáhla, vstala a krásně to v ní zapraskalo. Nastala chvilka ticha, Neriannin výraz byl pochmurný a smutný a v její hlavě se promítaly zvědavci tyto věci:

"Takže nejsem odsud, jsem odjinud a určitě tam mám rodinu a dráčata. Jak se vrátím, kudy a kam?"

Cvok měl jeden dar- slyšel myšlenky a proto- "Nerianno já tě dostanu domů to ti slibuji i když mě komanduješ..."

Dozvíme se, co bude dál? Teď jsem psala měkce jak měkko tam, ale pozor, pokračování budou drsnější čtenáři, pokud nějaké čtenáře mám..