Dragon: Trápení duše

Obloha se prozařuje,
V noci stoupaj' stíny,
V lese venku něco vyje
A já cítím pocit viny.

Všechny síly, síly země,
Vrací se zas k životu,
Probouzejí se zas ve mně,
Spalují tu slepotu.

Kdybych tak jen věděla,
Jakou chybu dělám,
Někde bych teď chodila,
S lidmi, které vídám.

Radši odtud odejdu,
Už nesnesu ty lži.
Mí blízký se jen rozejdou,
Bude to jen mžik.

Na vrcholu útesu
Já teďka stojím,
Dole krev tam roznesu,
Smrti se nebojím.

mno jo, takhle to se mnou dopada kdyz mam depku :D nekdy sou ty umysly realny :D
vim ze je co zlepsovat a ten konec je takovej divnej, ale co, stejne to sem dam :D
mno a ten nazev se k tomu vubec nehodi, ale me nic jinyho nenapadlo :)