Vítejte ve dračím světě

Propuštěná láska

Viděl jsem úsměv, i tvoji tvář,
v každém svém kroku, jak slunce zář.
Ušel jsem míle, zvířil jsem prach,
okovy víry a žádný strach.
Vždy jsem tě znal, přes všechen ten čas,
k sobě tě stáh a dusil tvůj jas.
Volal jsem, hledal, ach touha nestoudná,
nechtěl jsem pustit, tebe má pohledná,
zářící hvězdo, ohni v mém srdci,
chtěl jsem být s tebou a přesto přeci,
životy běžely v širokou dál,
a i když čas tikal, já stále tu stál.

Bylas mou nadějí, bylas mím světlem,
já nechtěl jsem kráčet, bez tebe světem.
Já nechtěl jsem pohlédnout, na jinou ženu,
když viděl jsem tebe a znal tvoji cenu.
Všechno však jednou, mělo by skončit,
já jsem se s tebou, však nehodlal loučit.
Nikdy jsem nechtěl, ničeho víc,
než líbat tvé rty a hladit tvou líc,
Cítit tvou horkost, cítit tvou vůni,
topit se v lásce, jak hloboké tůni.

Na kraji propasti, kam sám jsem měl skočit,
nemohl jsem, nechtěl, bez tebe vkročit,
na cestu další, k něčemu novému,
když s tebou jsem žil, sen krásný ve jménu,
lásky a věrnosti, tak krásného citu,
že spoutal jsem duši tvou, se sebou v tichu,
ze kterého nemohlo, nikdy nic kvést.
Teď se však stydím jak mohl jsem vést,
svou vlastní lásku, k tomuto osudu,
já blázen ti nedal, tvou vlastní svobodu.

Teď už to chápu, utíkej běž,
k novému osudu, já půjdu též,
dál už se nebojím, bez tebe jít,
vždyť tolik krásného, je tu proč žít.
Navždycky zůstaneš, součástí mou,
přijal jsem ztrátu a bolest svou,
poslední slza, no ale kdeže,
jednou se potkáme, pak s úsměvem v leže,
na měkké trávě, pod tisíci hvězd,
řeknem si příběh, svých životních cest.