Vítejte ve dračím světě

Prohraná bitva?:

Stojím na útesu, zástava vlaje.
A slunce krvavě, na můj kraj plane.
Stojím na útesu, za mnou mí přátelé.
Dnes je den poslední, tak je to určené.

Poslední polibek své drahé družce dát.
Naposled pokřik, "Hua!" do dáli řvát.
Pak už jen z útesu dolů se vrhnout,
Své tělo změnit, do výšin vzlétnout.

Poslední bohové, poslední draci,
do bitvy míříme, tak přišla přeci.
V uzoučké šipce, vstříc smrti letíme,
Bez strachu bez obav, za to v co věříme.

Poslední let, vzduch chladí šupiny,
V dáli se rýsují, semknuté skupiny.
Ještě se ohlédnout, domov už mizí.
Divoký řev, nechť slyší ti cizí!

Však čas se naklonil, rohy už piští,
mrak černých šípů, k nám vzduchem sviští.
Jak tisíc jehel do nás se bodají
a kapky krve zem pod námi smáčejí.

Pak dračí dech, mrak černého kouře,
zem dole škvaří se, křik do mysli hryže.
A těžké stroje šípy své vrhají,
první z nás z nebe na tvrdou zem padají.

Tam dole na zemi, čeká les kopí,
bodaj a bodaj, až už jsi mrtvý.
Však žádný z nás, nedá se zadarmo,
bojuje dokonce, však i tak nadarmo.

Tak takhle skončili, poslední draci,
nezoufej za ně, zůstali přeci.
Tam v bájích, pověstech, kde nikdo je neskolí,
navždycky děsí, své široké okolí.