Crateris: Zklamání

Mám někoho, či nemám?
Ochranné křídlo hledám.
Ví to někdo, či neví,
co se mi ve snech jeví?

Nikdo neví, co se stalo.
Může se to zdát být málo.
Sny, co se mi vždycky zdají,
nějaký význam přeci mají.

V koutě malé dráče,
co tak usedavě pláče,
se choulí v rohu v domnění,
že se ve vzduch promění.

Marná zdá se jeho snaha.
Nenávidím toho vraha.
To se mi zdá noc co noc.
Jako volání o pomoc.

Já to malé dráče jsem.
A komu to ležím pod nosem?
Kdo je tím vrahem zákeřným?
To už nikdy neuzřím.

Ten vrah je člověk. To vím jistě.
A kdo chce být na mém místě?
Nikdo? To se dalo čekat.
Tak proč s vysvětlováním spěchat?

Co ten sen vlastně znamená?
Odráží mou duši, zejména.
Mou tolik raněnou duši.
Ale málokdo to tuší.

Má duše veskrze je dračí.
Málokomu to však stačí.
A minulost mě stále honí,
jak zvon mi stále v hlavě zvoní.

Mou minulost zná málokdo.
Ale posmívá se ledaskdo.
A kdo že mi to všechno věří?
Pět tvorů napočítám stěží.

Tvor každý, ať drak či trol,
pohrdá nad duší mou.
Cožpak se nikomu nezavděčím?
Ale proč já tu vlastně brečím!

Vždyť o litování nestojím.
A samoty se přec nebojím.
Vždyť upíří draci jsou vždy sami.
Tak proč tu vlastně sedím s vámi?

Všichni po mně chtějí pravdu.
Ale oni vidí jenom zradu.
Když řeknu pravdu, nevěří.
A tak se cítím v otěžích.

Když mlčím, je hned podezření,
že pravdy ve mně kousku není.
Jak se pak mám asi cítit?
Má pro mě slunce teď svítit?

Pro mě už po třináct let
nekvete jediný květ.
Ztmavl pro mě celý svět.
Tak nepříjemný je pro mě let.

Ať kamkoliv teď letím,
ať na kohokoliv hledím,
všichni pohled odvrací.
Pohled mi nikdo nevrací.

Což jsem se tehdy mohla bránit?
A čas bohužel nejde vrátit.
Vždyť mi byly jen dva roky,
já dělala své první kroky.

Co se mi tenkrát stalo
mě zřejmě velmi mnoho stálo.
Kromě klidné čisté duše
stát i život mě to může.

Proč vám to tu povídám?
Co se od vás dovídám?
Nic než lhářka prý že jsem.
Teď prodírám se pralesem.

Potrhaná křídla mám,
už nemám tu sílu jít dál.
K zemi padnu vyčerpaná,
vyhnaná a opuštěná.

Zavřu oči, zas ten sen.
Nezachrání mě ani bílý den.
Ani smrt mě nezachrání.
Vždyť smrt se upírů straní.

Jako drak jsem zklamala.
A to, v co jsem doufala,
se již nikdy nenaplní.
Pro mě nikde místo není.

Mezi všecičkými tvory,
i mezi obyvateli hory,
jsem nevítaný host.
To vše dělá má minulost.

Má minulost, přítomnost i budoucnost
je vybledlá jak stará kost.
Nikde nejsem vítaná.
Nejen jako drak jsem se zklamala.