Vítejte ve dračím světě

Do snů se mi v noci vkrádá.
Přes den mysl steskem strádá.
Však odvahy ve mě není žádné,
a tak zůstanou jen stíny kradmé.
Ten stín je tvaru havrana,
doprovází mě až do rána.
Však své pocity říct se bojím,
mezi rozumem a srdcem tak stojím.
Minulost mě stále honí,
v hlavě mi zvon strachu zvoní.
Zvon rozvážnosti však slyšet není
a strach dál své zuby cení.
Tak přemýšlím dál... Mám Mu přiznat,
že On je můj noční přízrak,
co mě v tmavých nocích střeží
a jenž ublížit mi smí jen stěží?