Vítejte ve dračím světě
Grees: Dokolečka dokola
14.05.2017
Jé, na fóru jsem četla, že se málo přidávají fotky, tak tu přispěju svojí semestrální prací na jeden předmět do školy :D. Je to takové fotograficky asi docela nezvyklé, ale pokusím se to vysvětlit. Na letšní rok máme na tomhle předmětu takové obecné téma "krajina" a hledáme takové různé nové přístupy v dokumentaci krajiny pomocí fotografie. Na tenhle semestr se nám to téma ještě zúžilo na "panorama".
Já jsem se zamýšlela nad různými věcmi, které jakoby nutí člověka vnímat krajinu, jak ji v dnešní době obvykle vnímá. Napadlo mě, že člověk pozoruje krajinu obvykle z nějaké cesty/silnice, po které tou krajinou prochází (poměrně málokdy si to střihneme někudy přímo přes pole nebo louku, neobvyklé to samozřejmě není, ale já to brala spíš podle lidí, kteří obvykle tou krajinou cestují z bodu A do B a potřebují tam být co nejrychleji a tak využívají těhlech komunikací :D). A tak právě ty cesty nám určují, z jakého pohledu krajinu vidíme, která místa díky tomu pozorujeme. Právě proto tvoří třetinu těch fotografií cesta, jakože jsem prostě dokumentovala krajinu z té cesty :D.
A proč je to do kruhu, nu, původní inspirací pro tohle mi bylo poškrábané cédéčko, které vypadalo, že je na něm vyrytá jakási krajina a původní záměr byl, aby se to kolo dalo otáčet, ale od toho jsem upustila a nechala to takhle v čisté formě s bílým pozadím. To kolo má symbolizovat, že všechny naše životní cesty mají tak trochu cyklický charakter, pořád se v obměnám opakují, aniž bychom si to kolikrát uvědomovali.
Tohle kolo je jedno ze 4 kol, je na něm taková hlínová kamenitá cesta na okraji lesa, na dalších byla ještě jedna prašná cesta, asfaltová silnice a řeka, protože ta řekla je vlastně cestou pro vodáky. Dávám sem tohleto, protože mi přijde takové barevně nejzajímavější, jinak ty ostatní můžete ještě do zítřka vidět v Hradecké Galerii T, kde jsou na naší společné výstavě "Krajina post/kulturní" (to říkám brzo, že :D).
Dávám to sem jako spíš takovou zajímavost, než nějakou vážnou fotku, ze které bych měla dobrý pocit, ale mám radost, pokud jste to dočetli až sem :D
Já jsem se zamýšlela nad různými věcmi, které jakoby nutí člověka vnímat krajinu, jak ji v dnešní době obvykle vnímá. Napadlo mě, že člověk pozoruje krajinu obvykle z nějaké cesty/silnice, po které tou krajinou prochází (poměrně málokdy si to střihneme někudy přímo přes pole nebo louku, neobvyklé to samozřejmě není, ale já to brala spíš podle lidí, kteří obvykle tou krajinou cestují z bodu A do B a potřebují tam být co nejrychleji a tak využívají těhlech komunikací :D). A tak právě ty cesty nám určují, z jakého pohledu krajinu vidíme, která místa díky tomu pozorujeme. Právě proto tvoří třetinu těch fotografií cesta, jakože jsem prostě dokumentovala krajinu z té cesty :D.
A proč je to do kruhu, nu, původní inspirací pro tohle mi bylo poškrábané cédéčko, které vypadalo, že je na něm vyrytá jakási krajina a původní záměr byl, aby se to kolo dalo otáčet, ale od toho jsem upustila a nechala to takhle v čisté formě s bílým pozadím. To kolo má symbolizovat, že všechny naše životní cesty mají tak trochu cyklický charakter, pořád se v obměnám opakují, aniž bychom si to kolikrát uvědomovali.
Tohle kolo je jedno ze 4 kol, je na něm taková hlínová kamenitá cesta na okraji lesa, na dalších byla ještě jedna prašná cesta, asfaltová silnice a řeka, protože ta řekla je vlastně cestou pro vodáky. Dávám sem tohleto, protože mi přijde takové barevně nejzajímavější, jinak ty ostatní můžete ještě do zítřka vidět v Hradecké Galerii T, kde jsou na naší společné výstavě "Krajina post/kulturní" (to říkám brzo, že :D).
Dávám to sem jako spíš takovou zajímavost, než nějakou vážnou fotku, ze které bych měla dobrý pocit, ale mám radost, pokud jste to dočetli až sem :D