Slunce září u nás doma, prozařuje každá slova. Z domu krásný domov dělá, strach a zloba v záři bělá. To slunce zářit nepřestává, při odchodu vždycky mává. Při návratu náručí vítá ...
V peří ukrytý žal, v srsti skrytý smutek, tu bolestí by jeden řval a tu zas raději pryč utek. Jak střepy zabodávají se hloub vzpomínky, chvíle a okamžiky. A zvuk slzy jak vrzající kloub ...